Něco o mě

Kdo jsem? Je mou povinností vám o sobě něco napsat. Jsem úplně normální ženská jako vy. Nebo spíš normální ženská beran… A hned po téhle větě mně dochází slova. Každopádně se budu snažit pokračovat.

Pár věcí už za sebou mám; ostatně, věk na to mám taky. Krize, bloky, závislosti, deprese, naučné vztahy. Zažila jsem zneužívání, ponižování,  rozpady manželství, několik zaměstnání, silné deprese a antidepresiva, úzkosti, existenční problémy, strachy, nemoci, ztrátu mých nejbližších, pocity osamění a nepochopení. O něco těžší jsem to měla v tom, že jsem se narodila s pamětí na některé mé minulé životy a s vědomím, že můj DOMOV není zde na Zemi. Věděla jsem, že jsem na této planetě byla již mnohokrát, v mnoha inkarnacích a od brzkého (dětského) věku jsem se cítila životem zde unavena. Mezilidské půtky jsem nechápala a veškerou nespravedlnost, ať už se týkala kohokoliv (lidí i zvířat), jsem prožívala vždy velmi bolestně.

Prošla jsem si mnohým. Ne vždy s hlavou vztyčenou a rozhodně ne vždy bez bolesti – jak na duši, tak na těle (mnohdy i na egu). Prošla jsem si tím – tím černým tunelem plným nočních můr a ran – a zase jsem vyšla. Na slunce, na denní světlo. Na rozkvetlou louku zelené trávy, zpívajících ptáků a kvetoucích rostlin. Vyšla jsem z toho tunelu, který byl na mé cestě nutností, abych se stala tím, kým jsem, a pořád se nestačím divit, jak je ta „louka zelená“. Dnes už vím, že vše bylo pro můj vývoj potřebné a za každou zkušenost jsem úpřímně vděčná.

Odvážila jsem se probudit svou vnitřní ženu. Silnou, něžnou, milující, chápající i chybující, odvážnou a v neposlední řadě sebevědomou.  Vnitřní ženu, kterou v sobě máme všechny a kterou nás společenský systém po tisíce let nutil uspat, neřkuli pohřbít v hlubinách našich těl (v našich buňkách). Naši skutečnou ženskost, která je pro zlo ve všech jeho podobách nebezpečná. Ve skutečnosti jsme my ženy silné a láskyplné. V lásce je naše největší síla. V lásce k sobě a hned poté v lásce k druhým.

Prošla jsem si tím, čím si procházíte vy a ráda vám na té cestě podám pomocnou ruku. Pomocnou ruku na to, aby ve vás neuhasla vaše vnitřní žena. Pomocnou ruku na to, abychom ji společnými silami opět přivedly k životu. Pomocnou ruku na to, abyste tam nebyla sama. Pomocnou ruku k urychlení cesty na tu vaši „zelenou louku“ (probuzení vaší vnitřní ženy).

Jsem tady pro vás.

S Láskou Athea <3